Možná je odvážné nazývat tento článek "recenzí", řekněme, že spíš zavedu filmovou rubriku, kde budu uvádět snímky, které shlédnu v kině či doma a které stojí za povšimnutí. Dokumentární film Občan Havel je jedním z nich. Ať už našeho bývalého pana prezidenta máte nebo nemáte rádi, tento dokument si rozhodně nenechte ujít!

Využil jsem volňásků do Světozoru a vyzkoušeli jsme s přítelkyní jedno z adoptovaných dvojsedadel ve velkém sále. Velice doporučuji - je to moc pohodlné. :-)

Nastínění děje

Není vlastně třeba cokoliv nastiňovat, dokument bravurně zachycuje Havlův život od roku 1992 až po jeho odchod z prezidentského křesla. Ano, někdo může říct, že je to prostě jen hraný životopis, ale to není rozhodně pravda. Asi půlku času jsem se opravdu smál tomu, co všechno se děje za vnější slupkou prezidentské kanceláře.

Všechny ty zákulisní debaty, telefonáty, dohady... to je prostě úžasné sledovat. Jsem rád, že něco takového vůbec vzniklo, protože člověk si neuvědomí, kolik práce a "generálek" se skrývá za "obyčejnou" návštěvou například prezidenta jiného státu.

Nejhůř je na tom Klaus

I když nejhůř, to bych vlastně neřekl - z dokumentu vychází přesně takový, jaký je - arogantní egoista. Nejlepší je scéna, kdy Havel vypráví svým poradcům, jak se bavil s Klausem (toho času předsedou vlády), že pozve Clintona do jazzového klubu a Klaus mu na to odpoví, proč tam jako nejde i on? :-D To mluví za vše.

Klobouk dolů před panem Kouteckým

Říkal jsem si, že natočit něco takového muselo dát opravdu hrozně moc práce a trpělivosti. Všichni producenti chtějí mít dnes film natočený co nejdřív, aby mohl jít do kin a oni z něj měli peníze. U Občana Havla ale uplynulo neuvěřitelných 16 let mezi začátkem natáčení a úplném dokončení a vpuštění do kin!