Dnešní vývojová prostředí (např. Netbeans či Eclipse) dokáží programátorovi obrovskou měrou ulehčit práci. Ten se pak může zaměřit opravdu jen na to, co je potřeba vymyslet a ne pouze napsat. Setkávám se s názory, že je pořád rychlejší vše ťukat ručně a ne pořád mačkat Ctrl + mezerník, ale není to pravda.

Při práci na Java Enterprise aplikaci (jednoduchý, ale plně funkční Internet Banking) jsem se nechal inspirovat k napsání tohoto článku spolužákem, který prohlásil: "Víš, co dělá vývojář Enterprise aplikace 80% svého času? Kliká na žárovky!". :-D Jistě, 80% času to není, ale pokud si spočítáte, kolik procent kódu můžete "naklikat", dostanete se možná k číslu 50. A když k tomu ještě připočítáte vygenerování hlaviček tříd a funkcí z UML... Za chvilku to budete vypadat tak, že počítači zadáte model aplikace a on vše naprogramuje za vás. Hm, zajímavá myšlenka, ne?

Vytvoření persistance unit:

Upravení lokální deklarace metody:

Jaké automatické generování kódu v Netbeans používám já

Alt + Insert

• konstruktor se zadanými parametry
• gettery a settery
• equals() a hashcode()
• dále tam je možnost automaticky přepsat nebo implementovat metodu, na to jsem si ale ještě nezvyknul a pořád tyto píšu ručně...

Ctrl + mezerník

Tady je znatelně víc možností a nemá smysl je všechny vypisovat - základní pravidlo prostě zní: "Pokud nevíte, jakou něco vyhazuje výjimku, kde máte chybu či jakého typu má být nějaká proměnná, podívejte se, co vám říká žárovka, nebo co se objeví po stisknutí Ctrl + mezerník".

A kdo říká, že tohle správný programátor nedělá, ať si klidně programuje vše "ručně" jako před patnácti lety...